Vrak lodi
Krátce po potopení lodi se objevily první nápady na nalezení lodi a vyzvednutí jejího trupu, nicméně jelikož hloubka v dané oblasti se pohybuje okolo 4 kilometrů, muselo být od těchto plánů upuštěno, neboť nebyly s tehdejší technikou realizovatelné…
První vážný pokus o nalezení vraku Titaniku podnikl texaský naftař a multimilionář Jack Grimm v červenci 1980, neuspěl však ani tehdy, ani v žádném ze dvou dalších pokusů. Následoval jej Rober D. Ballard, jehož expedice objevila první trosky 1. září 1985. Největší z nich představoval lodní kotel. O den později byla nalezena přední část trupu (prokázalo se tak, že měla pravdu ta svědectví, která byla vyšetřovací komisí odmítnuta a která tvrdila, že trup lodi se krátce před potopením rozlomil na dvě části…) Později byla nalezena i záď ležící 650 metrů od přídě.
Jelikož příd byla zabořena v bahně, nebylo možné prozkoumat celou trhlinu, nicméně od třetí přepážky dál, kde byla inkriminovaná část trupu přístupná, bylo zaznamenáno rozsáhlé poškození zjevně související s nárazem na kru. Nešlo o celistvou trhlinu, ale o vyrvané nýty a rozestoupení a zprohýbání ocelových plátů trup tvořících.
Experti došli k názoru, že vrak nelze vyzvednout, koroze jej již podle nich musela narušit natolik, že by se při pokusu o to nutně rozpadl na kusy.
Později byl vrak navštíven ještě několikrát, v roce 1987 z něj francouzská výprava vyzvedla několik set předmětů, což se setkalo s hlubokým nesouhlasem zejména americké a britské veřejnosti, stále žijících účastníků katastrofy a příbuzných obětí. Francouzská expedice byla označena za vykradače hrobů a byly vzneseny požadavky, aby se Titanicu dostalo oficiálního prohlášení za hrob a památník neštěstí, což se však nepodařilo naplnit, neboť leží v mezinárodních vodách a nemá majitele. Kongres Spojených států amerických v roce 1987 schválil zákon, který zakazuje prodej a vystavování předmětů vyzvednutých z Titaniku na území USA a vyzval k respektování vraku jakožto mezinárodního památníku a hrobu 1500 lidí.