Konstrukce lodi
Konstrukce lodi
Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí podobných parametrů (vedle Olympicu a Britannicu). Šéfkonstruktérem lodi byl Thomas Andrews považovaný za absolutní špičku ve svém oboru. Pro stavbu lodi byl použit ten nejlepší materiál a ta nejlepší technika, jaké v té době existovaly.
Titanic byl 269,02 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký, měl hrubou prostornost 46 328 BRT a jeho výtlak činil 52 310 tun při maximálním ponoru (10,54 m). Byl o něco větší než Olympic a představoval proto největší námořní plavidlo, jaké bylo do té doby vyrobeno. Jeho trup byl rozdělen na 16 vodotěsných komor a dno lodi bylo zdvojeno. Celkově byl Titanic považován za jednu z nejbezpečnějších lodí na světě, ba dokonce za loď nepotopitelnou (tento názor byl prezentován i v odborných časopisech). Loď měla vydržet dokonce i současné proražení prvních 4 vodotěsných komor, což již bylo při její velikosti dost nepředstavitelné. Představám o nepotopitelnosti lodi odpovídala kapacita záchranných člunů, která sice splňovala podmínky stanovené zákonem, ale ve srovnání s kapacitou lodi zjevně nedostačovala (celkem 20 záchranných člunů mohlo pobrat 1180 osob).
29 parních kotlů v 6 samostatných kotelnách pohánělo 2 pístové parní stroje a turbínu o registrovaném výkonu 50 000 koní. Loď měla tři šrouby (prostřední vážil 22 tun, krajní 38 tun), maximální rychlost lodi se odhadovala na 24–25 uzlů (Titanic jí nikdy neplul). Kouř z kotlů byl odváděn do tří pravých komínů. Krom nich existoval ještě falešný komín na zádi sloužící jako hlavní vývod ventilace a komín kuchyně.
Úkolem Titanicu byl převoz cestujících (kapacita činila něco přes 3000 cestujících, byl zde i prostor pro omezený počet kočárů a automobilů (a jeřáb, který by je naložil) a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou, na kteréžto trase měl konkurovat obřím parníkům společnosti Cunard Line, Mauretanii a Lusitanii. Obsluhu lodi zajišťovalo 900 členů posádky.
Prostory pro cestující byly rozděleny na tři třídy, na horních palubách se nacházela první třída a luxusní prostory pro její zábavu (restaurace, taneční sál, vyhlídková paluba…), třetí třída se nacházela dole. Cestující mohli (za nemalý poplatek) využít k odeslání své korespondence jedné z nejvýkonnějších radiostanic, jaká kdy byla na námořní plavidlo instalována. Díky ní také mohly být vydávány lodní noviny.