Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velká Británie

1. 3. 2008

VELKÁ BRITÁNIE



HMS Illustrious (56 kB)

Poslední program klasické letadlové lodě byl zrušen v druhé polovině šedesátých let minulého století. Místo toho Royal Navy (RN) zvolilo loď třídy Invincible. Konstrukce této třídy byla brána jako efektivní kompromis, který umožní Velké Británii zůstat zemí používající letadlové lodě. I když byly původně určeny jako nosiče protiponorkových vrtulníků, příchod letounů Sea Harrier FRS 1 znamenal, že letouny s pevným křídlem na palubách těchto lodí zůstaly. Významnou roli zde sehrála i jejich účast při bojové činnosti na Falklandech v roce 1982.

Tři více než 19. 000 tunové letadlové lodě třídy Invincible (CVSG) Královského vojenského námořnictva byly původně postaveny jako součást protiponorkových úderných sil NATO. V srpnu 2005 byla z operační služby vyřazena první loď této třídy HMS Invincible, ovšem plavidlo zůstává i nadále ve svazku námořnictva a bude mu k dispozici až do roku 2010. Toto opatření je součástí dlouhodobého plánu, který uvádí nejstarší jednotku třídy Invincible na nižší stupeň pohotovosti. V současném období jsou tedy v "bojové" službě dvě plavidla. Všechny lodě byly v devadesátých letech rekonstruovány a to HMS Invincible v letech 1994 - 1995, HMS Illustrious prošla kompletní modernizací v letech 1993 - 1994 a HMS Ark Royal potom ukončila modernizaci v roce 1996.

Při různých nasazeních, zejména v Jaderské moři, byla s kladným výsledkem prověřena schopnost letounů Harrier GR7 britské RAF plnit roli letounu přímé letecké podpory z letadlových lodí. V důsledku toho byl přijat plán Joint Force 2000 (JF 2000), jehož závěrem bylo ještě větší prohloubení spolupráce letounů se svislým vzletem a přistáním - již zmiňovaných Harrierů GR7 (RAF) a Sea Harrierů FA 2 (RN) - které byly sloučeny pod jedno velitelství v rámci JFH Joint Force Harrier. V roce 2001 bylo ovšem rozhodnuto o postupném vyřazování námořních Harrierů ze služby, které začalo na jaře 2004. Poslední peruť (801.) se s těmito letouny rozloučila v březnu letošního roku (2007). Stroje Harrier GR7 jsou nyní vylepšovány na novou verzi označovanou GR9. Modernizace se týká především instalace nových motorů a avioniky a schopností nést nové zbraňové systémy, jako jsou například protitankové střely Brimstone. Významným programem bylo zavedení nových vrtulníků Merlin HM. Mk. 1. První stroje byly dodány již v roce 1998 jako náhrada za letité protiponorkové vrtulníky Sea King. V současnosti slouží v pěti perutích Fleet Air Arm celkem 44 strojů. Jejich hlavním určením je nejen boj s ponorkami a hladinovými cíli, ale sekundárně i záchranné operace SAR.

V souvislosti s diskusemi o nahrazení letadlových lodí třídy Invincible (CVSG), Royal Navy přijímá podobnou linii jako US Navy, která signalizuje zejména operační pružnost, jež letadlové lodě poskytují. Protože nynějším lodím skončí životnost kolem roku 2010, byly zahájeny práce na studiích budoucích letadlových lodí. Původně byla zpracována studie označovaná jako CVSG(R), čímž Britské ministerstvo obrany signalizovalo svůj záměr podpořit tuto koncepci. Tato studie nepočítala s podobným výtlakem jaký byl pro letadlovou loď navrhován před čtyřiceti lety (35. 000 tun), ale měl být vyšší než u třídy Invincible.



LETADLOVÉ LODĚ TŘÍDY QUEEN ELIZABETH

Ovšem podle programu Future Aircraft Carrier (CVF) budou klíčovým elementem v celých britských ozbrojených silách dvě nové velké letadlové lodě (CVF - 01 HMS Queen Elizabeth a CVF - 02 HMS Prince of Wales) s výtlakem až 65. 000 tun, které v letech 2014 a 2016 nahradí menší plavidla třídy Invincible. Hlavním dodavatelem byla vybrána společnost BAE Systems, ale konstrukčním řešením lodí byla pověřena společnost Thales. V prosinci 2005 britské ministerstvo obrany schválilo financování demonstrační fáze projektu. V témže období bylo rozhodnuto, že Velká Británie bude spolupracovat při návrhu nové generace letadlových lodí s Francií, která také plánuje v rámci programu PA.2 stavbu nové letadlové lodě pro své námořnictvo. Francie proto platí jednu třetinu nákladů demonstrační fáze projektu CVF, který bude sloužit jako společný základní návrh nových plavidel. V březnu 2006 byla podepsána příslušná dohoda o spolupráci mezi Velkou Británií a Francií. 25. července 2007 britské ministerstvo obrany potvrdilo kontraktem definitivní objednávku dvou lodí třídy Queen Elizabeth. Stavba první z nich by mohla začít již ke konci roku 2008.

CVF - představa (99 kB)

Předpokládá se, že nová plavidla budou 284 m dlouhá a 73 m široká. Letová paluba bude zahrnovat dvě kratší 160 m dlouhé dráhy pro operace letounů kategorie STOVL a jednu delší dráhu, dlouhou přibližně 260 m pro starty konvenčních letounů. Plavidla nebudou vybavena katapulty ani záchytnými lany. Místo toho budou vybavena 13-ti stupňovou startovací rampou. V návrhu se ovšem počítá také s tím, že v budoucnu by bylo možné startovací rampu odstranit, instalovat katapulty i záchytná lana a umožnit tak operace letounů kategorie CTOL. Dopravu strojů z podpalubního hangáru, který pojme kolem 20 strojů, na letovou palubu budou zajišťovat dva velké výtahy s nosností po 70 tunách. Lodě mají být poháněny elektrickým propulsním systémem IFEP, tvořeným dvěma plynovými turbínami Rolls Royce Marine Trent MT30 o výkonu 36 MW, které pohánějící dva elektrické motory. Předpokládá se maximální rychlost více než 25 uzlů, operační dosah při rychlosti 15 uzlů kolem 10. 000 námořních mil (cca 18. 600 km) a přibližně 1200 členů osádky (z toho 600 členů leteckého personálu).

Zvláštním rysem nových plavidel bude dvouostrovní palubní nástavba. Přední ostrov je určen pro funkce ovládání lodi a zadní (FLYCO) ostrov pro řízení letových operací. Z finančních důvodů pravděpodobně nebudou lodě vybaveny systémy protivzdušné obrany. Plavidla budou ovšem přizpůsobena pro dodatečné instalování jak systémů blízké ochrany CIWS, tak i dvou 16-ti šachtových vertikálních odpalovacích zařízení pro střely ASTER. Životnost lodí se předpokládá na 50 let. Jako domovský přístav nových lodí byla zvolena základna v Portsmouthu v hrabství Hampshire.

Pro vyzbrojení nových plavidel plánuje Velká Británie nákup až 150 kusů letounů F - 35B Lightning II programu JSF víceúčelového určení ve verzi STOVL, které by měli být zařazovány od roku 2012. V rámci programu Maritime Airborne Surveillance Capability (MASC) se hledá náhrada za vrtulníky včasné výstrahy Sea King ASaC. Kromě možnosti další modernizace vrtulníků Sea King přicházejí v úvahu upravené verze vrtulníku Merlin, konvertoplánu V - 22 Osprey či specializovaného stroje E - 2C Hawkeye. Na palubě lodi třídy Queen Elizabeth by mohlo být umístěno až 42 letounů a vrtulníků. Předpokládaná kombinace je 30 letounů F - 35B, 6 vrtulníků Merlin a 4 stroje včasné výstrahy programu MASC).



LETADLOVÉ LODĚ TŘÍDY INVINCIBLE

Zatímco první letadlová loď R 05 Invincible, jejíž jméno nese celá třída, se stavěla v loděnicích Vickers od roku 1973, ostatní byly budovány v loděnicích ve Swan Hunter. Loď Invincible byla spuštěna na vodu v roce 1977 a zařazena do služby o tři roky později. Stavba v pořadí druhé lodě, R 06 Illustrious, byla zahájena v roce 1976, na vodu byla spuštěna o dva roky později a do služby zařazena v roce 1982. Poslední z této třídy, R 07 Ark Royal, byla spuštěna na vodu v roce 1981 a do služby zařazena v roce 1985. Všechny lodě mají domovské kotviště v přístavu Portsmouth, hlavní základně Royal Navy.

HMS Invincible (182 kB)

Maximální výtlak lodí je až 22. 000 tun. Rozměry jsou 206, 6 x 36, 1 m a u Ark Royal je potom délka 209,1 m. Vzletová paluba je dlouhá 167, 8 m a široká 13, 5 m. Lodě jsou vybaveny čtyřmi plynovými COGAG turbínami RR Olympus TM3B o celkovém výkonu 72 MW, pohánějící dva lodní šrouby, které dávají maximální rychlost kolem 28 uzlů. Operační dosah je 7. 000 námořních mil (cca 13. 000 km), při průměrné rychlosti 18 uzlů. HMS Invincible (66 kB)Rozměrná ostrovní nástavba je umístěna na pravé straně paluby, zatímco z levé přední části přídě ční typický můstek (12 stupňová rampa) vzletové paluby, umožňující snadný start letounů Harrier. Posádka čítá kolem 1. 052 osob, z toho je 685 námořníků a 386 členů leteckého personálu. Plavidlo je dále schopno pojmout až 500 příslušníků námořní pěchoty.

K hlavnímu radiolokačnímu vybavení patří vyhledávací radiolokátor BAe Systems Typ 1022 s dosahem 265 km proti vzdušným cílům, umístěný nad hlavním můstkem. Proti hladinovým cílům používá BAe Systems Typ 992R (HMS Ark Royal) nebo Typ 996 (HMS Invincible a Illustrious) s anténou na stožáru ve střední části lodi. K navigaci slouží potom dva radiolokátory Kelvin Hudges Typ 1006 (HMS Ark Royal a Invincible) nebo Typ 1007 (HMS Ilustrious). Pro řízení palby střel Sea Dart byly používány dva radiolokátory Marconi Typ 909 umístěné v mohutných kopulích v přední a zadní části palubní nástavby. Ty ovšem již byly odstraněny. Lodě Ark Royal a Illustrious jsou dále vybaveny přesným přibližovacím radarem (PAR) Galileo Avionica SPN-720. Všechny lodě mají instalován aktivní/pasivní sonar Typ 2016 společnosti Thales Underwater Systems.

K výzbroji původně patřilo dvojité odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel s radiolokačním samonavedením BA Sea Dart, které bylo umístěno v přední části vpravo od vzletové rampy. Toto zařízení bylo ale odstraněno, aby bylo možno rozšířit letovou palubu a v podpalubí instalovat zařízení nutná k zabezpečení provozu letounů Harrier GR7. U lodě Ark Royal jsou dále ve výzbroji tři šestihlavňové 20mm kanóny GE/GD Vulcan - Phalanx Mk15. Jeden je umístěn na přídi, další na pravé straně střední části lodi a poslední potom na zádi. U zbylých dvou letadlových lodí jsou místo nich tři sedmihlavňové 30mm kanóny Thales Nederland Gatling Goalkeeper s kadencí 4. 200 ran/min a účinným dostřelem do 1, 5 km. Všechny lodě mají ještě po dvou 20mm kanónech Oerlikon/BMARC GAM - BO1 s kadencí 1. 000 ran/min a dostřelem 2. 000 m.

Pro radioelektronický boj jsou vybaveny osmi šestinásobnými vypouštěcími zařízeními klamných cílů Sea Gnat a dvěma rušiči Thales Defence Typ 675(2). Ke spojovacím systémům patří Link 10, 11 a 14 a pro satelitní spojení systém Astrium SCOT.

Na palubě letadlové lodi je obvykle umístěno do 9 letounů Harrier GR 7/9. Dále z lodi operuje až 9 vrtulníků Merlin HM.Mk.1 a 3-4 vrtulníky včasné výstrahy Sea King ASaC Mk. 7. Protiponorkové stroje Sea King HAS 6, stejně jako letouny Sea Harrier FA 2 již byly vyřazeny.

HMS ARK ROYAL SE SLAVNOSTNĚ VRACÍ DO DOMOVSKÉHO PŘÍSTAVU:
HMS Ark Royal se vrací do domovského přístavu (145 kB)
HMS ILLUSTRIOUS SE SVOJÍ OPERAČNÍ SKUPINOU VE STŘEDOMOŘÍ:
(Letadlová loď HMS Illustrious, ambifická loď HMS Ocean, plavidlo LPD třídy Fearless, 2 torpédoborce třídy Sheffield, 2 fregaty třídy Duke a zásobovací plavidla)
Operační skupina HMS Illustrious (115 kB)